Je hrozivé, jak doposud vládnoucí, zkorumpované a kradoucí politické strany (lidé) mající tu drzost se titulovat "demoratické", z prostého pudu sebezáchovy, nedostatku peněz a moci, odebraných jim na základě demokratických voleb, vyvíjejí tlak plný lží a pomluv na náš národ. Včetně veřejnoprávní televize, placené z našich kapes. Je to odporné.
Zloději křičí "Chyťte zloděje !". A ještě jedno přísloví je vhodné zmínit: "Ten větší vždy pozná toho menšího ...".
Tak že co zbývá.
Přece volit to menší zlo. Tak jako vždy, v životě plném rozhodování a kompromisů.
Zajímavý článek např. zde:
http://www.zvedavec.org/komentare/2019/06/7946-demonstrace-na-pozadi-celoevropskeho-boje.htm
Demonstrace na pozadí celoevropského boje
Vlastimil Podracký25.6.2019
Odpor k Babišovi vstoupil do druhé fáze. První fáze byla
aktivizace přímých odpůrců ať už politických stran nebo různých organizací.
Druhá fáze je masová nespokojenost. To se změnilo poslední kauzou.Babiš v
nepřízni univerzalistůV Evropě zuří válka univerzalistických aktivistů
chtějících sjednocení světa, alespoň Evropy, obvykle neuznávajících vlastní
národ a prosazujících multikulturalismus, a konzervativců zabydlených v přirozeném
světě rodin, národů, národních států, které přirozeně hájí nejen proti cizím
lidem, ale i proti nepřirozeným praktikám konstruktivistických iluzí.
Ve vnitropolitických sporech se proti Babišovi použila
metoda kriminalizace, tedy vyhledání nějakého selhání v minulosti, rozmazání a
zveličení, následné stíhání z podezření z trestného činu, a konečně mohutná medializace.
Odstřelení politika se vyzkoušelo už dříve na Nečasovi a jeho milence, kde
proběhly ony fáze kriminalizace velmi úspěšně, protože Nečas není Babiš a hned
to vzdal. Babiš je už poučen, že kriminalizace je manipulativní technika a
úporně se brání. Je otázka zda takovému tlaku může odolat. Pokud by to bylo jen
na domácí půdě, tak má šanci, jakmile ovšem odpůrci dostanou výpomoc od
evropských orgánů, tak se zdá, že to už neustojí.
Babiš jednal vždy opatrně. Když byla migrační krize a
Zeman hřímal svoje slova o tom, že migranti nejsou vítáni, Babiš ještě chvíli
váhal. Když zjistil smýšlení lidu, tedy zaznamenal, že lidé migranty nechtějí,
přidal se na stranu lidu. Začal jednat v tom smyslu. Byl proti kvótám, postavil
se na stranu Orbána, když ho chtěla EK trestat a vůbec se postavil na stranu
konzervativců. Takového politika ovšem EK v Česku nepotřebuje. Babiš si sice
získal neutuchající podporu většiny národa, ale mocné síly v EU si postavil
proti sobě.
Prudká reakce univerzalistů, jak těch přesvědčených, tak
těch zaplacených a manipulovaných, nenechala na sebe dlouho čekat. Obrovská
mediální masáž sdělovacích prostředků, vyjma Barandova, proti Zemanovi a Babišovi
gradovala a utvrzovala jejich odpůrce v tom, že za tím stojí opravdu velká
síla. Byť s podporou národa, Babiš a Zeman nemají proti univerzalistúm šanci.
Většina organizací má na západě v oblasti univerzalistického světa nějakou
podporu, někdy finanční, jindy morální, zatímco konzervativní síly nejsou nijak
zorganizovány a spoléhají jen na svoje politiky a volby. To je ovšem velmi
slabé, protože národ je nerozhodný, neví, o co se jedná, většinou se o nic
nestará a jen občas emotivně vzplane. Přesto si myslím, že většina lidí je na konzervativní
straně, ale nejsou nijak organizováni a jejich vůdci jsou staří politici se
svou minulostí obvykle plnou selhání, která je diskreditují. Univerzalisté mají
mladé lidi, kteří žádnou práci neodvedli a tak vlastně ani
nic nepokazili a mohou se prezentovat jako zlaté rybičky.
Na Letné potom mohou vystupovat za jásotu davů, i když je nikdo nezná, hlavně
když řeknou ta správná nenávistná slova.
Není vůbec důležité, co se na odpůrcích najde. Vždycky se
něco najde. Je jen otázka jak se to rozmázne a mediálně zpracuje.
Profesionalita psychologů a sociologů je viditelná v celé rétorice
univerzalistů, je jasný otisk předních světových odborníků na vyvolávání
revolucí. Vždyť je to stále dokola. Na Slovensku mediální masáž vyhnala lidi na
náměstí po vraždě novináře, která byla nejasná a zatím se vůbec neví, kdo to
udělal. Ale univerzalističtí odborníci na mediální masáž měli hned jasno:
Zdiskreditovaná vláda, která nadělala spoustu chyb a selhání. Rétorika
univerzalistů je stále stejná: Bojují proti korupci, za „slušnou vládu“, proti
mafiím, za slušnou politiku. To je to na čem se vždy dá každý délesloužící
politik „utáhnout“. Lidé žijí vždy v představách, že jsou okrádáni, že se s
nimi špatně zachází, tuto představu mít vždy budou. Celá revoluce se dělá vždy
jen přesvědčením a utvrzením lidí, že to tak je a je to špatně. Rozmazávání
selhání politiků mediokracií, která je na
straně univerzalistů, je podstatné. Prkotiny, pomluvy,
drobná selhání, vše to je zpracovatelné do obřích rozměrů.
Kupodivu to má takovou sílu, že lidé naprosto vynechají
kladné skutky obviňovaných, na ně jakoby zapomenou.
Třeba, že Babiš v EU prosadil zamítnutí kvót na migranty.
Univerzalisté ho za to nenávidí, ale normální lidé, které vlastně hájí, to
jakoby najednou nevidí a na Letné tleskají těm, kteří by na ně klidně migranty
pustili v celé síle.
Tak to bylo proti Miloševičovi, tak to bylo proti
Janukovičovi, tak to bylo proti Mubarakovi, proti Asadovi a Kadáfímu, tak je to
účinné a funkční. Stále stejná písnička. Někdy jde o hodně, někdy jde o
prkotiny, ale vždy jde o to zbavit se nějaké vládnoucí garnitury, obvykle
demokraticky zvolené a ve prospěch země fungující, ale mocným nevyhovující, Zatím se to nepodařilo v
Polsku a Maďarsku, kde má vládnoucí garnitura velkou podporu lidu. Pokusy se
ovšem už děly několikrát. Ale vládnoucí garnitura v těchto zemích je poučená,
je kvalitní, dokáže vést dobrou rétoriku a dokázala ve svých zemích převzít
moc, hlavně vyměnit lidi ve sdělovacích prostředcích, prostě vyházet ty
univerzalisty sloužící zahraničním zájmům. To je přesně to, o co se dnes vede
boj i u nás (viz problém pana Jakla a Semína). Kaczynski a Orbán si za to
vysloužili nálepky diktátorů a nebezpečných osob pro demokracii. Ve skutečnosti
se zbavili lidí, kteří sloužili cizím zájmům.Druhá fáze revoluceV druhé fázi se
podařilo nalákat Babiše do léčky. To už spor jasně přerostl hranice.
Nenávistným odpůrcům se podařilo problém přenést na evropskou půdu. Nevím, zda
hlavním motorem tohoto dění byli naši žalobníčci
nebo se už toho masivně chopily zahraniční síly sledující
Babišovo odstavení a ty zpětně aktivovaly svoje vazaly v Česku. Určitě ovšem se
našla metoda. Babiš je snadno napadnutelnou osobou. Má různá selhání, která by normálně
neměla téměř žádný význam, ale protože začal vyčnívat a neposlouchal
univerzalisty, snažil se realizovat vůli lidu, je snadno „utáhnutelný na
nudli“. Střet zájmů je mýtus ovládající chabé mozky, lidi neznalé života a
chodu světa.
V této fázi vývoje, když jsou lidé na jedné straně
vychováváni k univerzalismu, národ a vlast je téměř sprosté slovo, je
samozřejmým výsledkem nezájem o osud národa, o veřejné věci a už vůbec se
nevykytuje nějaká nezištná angažovanost vyjma snad emotivního vyřvávání na
náměstích nebo stadionech, což je jakýsi druh zábavy. Politici pouze slibují
materiální výhody, nedovolí si ani náhodou chtít po lidech nějaké sebeobětování
pro druhé, vyjma nezávazné charity. V této situaci se velmi těžko najdou
nezištní lidé, pokud ano, jsou to spíše lidé již zajištění penězi, nějak
bohatí. Ale navzdory univerzalistickému pojetí a proklínání kolektivů se
vyžaduje neznalými lidmi jakési nezištné chování ve veřejných funkcích. Je to
paradox. Buď jsme vlastenci, máme rádi svůj národ, potom se musíme obětovat a
vychovávat k tomu děti, potom také můžeme požadovat po politicích nezištné
chování, nebo prostě vlastenci nejsme, nejsme ochotni se nezištně angažovat pro
národ, vyznáváme otevřený svět a Evropskou unii, potom samozřejmě nebudou
nezištně konající lidi, nebo jen výjimečně. Oboje
dohromady nejde, alespoň pro většinu případů.
Korupce sice byla vždy, ale všudypřítomná se stává až s
nástupem univerzalismu, který rozkládá kolektivní vědomí národa a likviduje
sounáležitost. V tomto paradigmatu jsou potom korupce a lobbismus všudypřítomné
a prakticky se jich nelze zbavit, pouze je lze omezit různými kontrolními
opatřeními, které jsou náročné, drahé a neúčinné proto, že běžní lidé, kteří by
měli neustále různé orgány kontrolovat, to dělat nebudou, neboť mají dost svých
starostí a nerozumí tomu. Společnost univerzalistů nemá budoucnost a spěje k
anarchii. Ale ona to ještě neví a sní svůj sen lepšího života, který se ovšem
přirozeně dostavit nemůže, a periodicky se opakující záchvaty morálky na
náměstích dokládají, že vždy a opět zase a zase se nic nestane, ani stát
nemůže, protože libovolná emotivní vyjádření jsou jen směšná pro ty, kteří mají
moc, ať už jsou schovaní nebo vystupují na tribunách a
slibují nemožné.
Reálně to vypadá tak, že zkušení mafiáni si nastrčí do
politiky svoji loutku, kterou mají nějak odchycenou a pomocí ní uplatňují svůj vliv v
politice. Většina stran je takto vedena. Mají v pozadí svoje donátory, kterým
se potom odměňují vnášením jejich zájmů do politiky.Je to konstanta této
epochy. Jestliže některý politik je zároveň boháčem a má prostředky, je to jen
viditelný projev doby bez pokrytectví. Jen se vydává zbytečnému nátlaku, zbytečně
o sobě vše uveřejňuje, což by mohlo být v jiné společnosti uznáno jako otevřené
jednání, ale tato společnost má tak daleko k morálce, že takovou věc nemůže
uznat.
A tak nakonec EK vytvořila jakýsi zákon, který platí v
EU, nikoliv však v Česku. Babiš postupoval podle českých zákonů, ale ne podle
evropských. Tento problém však oslovil daleko více lidí než předchozí mediální
štvanice, protože lidé chápou, že už jde o jejich peníze. To je probudilo ze
spánku a zaplnili Letnou. Odpoutali se od Babiše i mnozí předtím spíše
příznivci. Vyčítají Babišovi, že neodstoupil a dělá zbytečné problémy. Prostě
EU ho pomalu dostává na kolena.
